Živnosťák – mám. Plán – mám. Flipchart – mám. Fixky, propisky – mám. Blog a diář (Clever Minds) – mám. Kontakty – mám. Telefon, notebook – mám. Vizitky – mám. Ambice – mám.

Web? Mám!

Příběh o tom, jak jsem začala podnikat právě vzniká. Myslím, že jsem k tomu směřovala snad od prvního ode v zaměstnání, aniž bych o tom vlastně věděla. A vykrystalizovalo se to až nyní – rozhodla jsem se opustit stabilní vody hlavního pracovního poměru a vydat se na cestu práce „na volné noze“. A Bůh ví, že se na to těším. Se ví, že mám trochu stažený zadek, ale těším se.

Tento web je toho všeho důkazem. Začal vznikat už před 3 lety ale teprve nyní přišla ta správná doba jej zveřejnit a udržovat. Však na to teď budu mít daleko více času. A jak to všechno vlastně vzniklo? Před několika lety jsem na své cestě potkala inspirativní, ambiciózní a podporující lidi, díky kterým jsem se učila nejen v oblasti personalistiky a řízení lidských zdrojů, ale také ve vědeckých vodách neuro-lingvistického programování a koučování. Při jednom takovém sezení, kdy já sama jsem byla klientem, to najednou všechno zapadlo. Snila jsem o tom, že vytvořím komunitu lidí, a hlavně prostor pro všechny, kteří se tak trochu ztrácejí, kteří hledají odpovědi, kteří hledají sami sebe, kteří se trápí, ale nechtějí to tak nechat. Sama jsem si tím vším prošla a vím, že to jde změnit, že lze vykročit tou správnou nohou. Člověk se jen nesmí bát.

A tak vznikla myšlenka komunity pod názvem BeYS. – Be yourself – Buďte sami sebou. Prostor pro rozvoj, pro radost, pro odpočinek a pro relaxaci. Bylo jasné, že jóga v tom bude hrát hlavní roli, protože přes všechna turbulentní období mého života byla jóga to stálé, to neměnné a uklidňující. Jógu jsem nejprve poznala díky videím na Youtube, kde pro mě byla největší inspirací Tara Stiles. Později jsem měla i tu čest se s ní setkat a ona mi tehda řekla: „Když jsem to dokázala já, proč bys to nemohla dokázat taky?“.

Když jsem začala pracovat na svém jógovém certifikátu, štěstěna mě přivedla do Om Yoga studia, kde jsem pod záštitou FISAF organizace docházela téměř dva roky (ano, trvalo mi to tak dlouho) na semináře, učební lekce, workshopy a meditace. Zpočátku jsem trochu breptala, protože jsme se v jednom kuse bavili o filosofii a těch jógových pozic jsme nedělali moc. Vlastně jsme se vůbec na jógamatky nedostali. Nejprve jsme se učili, co to jóga vlastně je, co všechno můžeme pod tím pojmem chápat, jaké má kořeny, jaké božstvo zde působí, jak funguje naše tělo, čakry, dráhy v nich, energie, síla a to, čemu my říkáme duše. Jako když Phoebe v přátelích učila Joeyho hrát na kytaru, nejprve se učíš dělat prsty „stařenku“ pak můžeš teprve sáhnout na kytaru.

Někteří účastníci odpadli, protože chtěli vědět jen ty pozice, ale mě to nadchlo. Vlastně můžu říct, že mi to změnilo přístup k učení jógy a myšlení samotnému. Proto jsem potřebovala dva roky na dokončení – muselo si to sednout, musela jsem to vstřebat. A učit se budu i nadále a myslím, že už i celý život. Do dneška děkuji všem učitelům, kteří se na tomto certifikátu podílí. Naučili mě pohlížet na věci z jiné perspektivy, přemýšlet nad svými kroky, nad svým životem a jeho pomíjivostí, naučili mě pečovat a starat se o své tělo, naučili mě jógu žít a denně prožívat. A já bych chtěla tento způsob přemýšlení šířit dále.

Ještě mám 9 dní na to, abych se připravila. Neustále promýšlím všechny kroky, všechna pro a proti – jak budu zvládat finance, jak se doma vyhnu prokrastinaci, jak si budu organizovat den, jak se sakra vlastně platí zdravotní pojištění, kolik dám na daně, propočítávám, jaké mám výdaje a za co. Naspořeno mám, takže vím, že pár měsíců to zvládnu, i kdyby se nedařilo. Každý víkend (protože v týdnu na to nemám v hlavě čas) se budím s pocitem, že to bude mazec a zda jsem se rozhodla správně. Není to lehké rozhodnutí, to vám povím. Zvláště po tom, co jsem dosáhla v podstatě svého vysněného zaměstnání a krásné stability po finanční i partnerské stránce.

Ale chci dělat práci, která bude mít smysl hlavně pro mě. Už se nechci na sílu cpát do korporátních rolí, nutit se do úsměvu a přicházet domů s hlavou jako pátrací balon. Nechci investovat energii do něčeho, co smysl nemá, co lidi neocení. Chci tu energii točit a rozdávat tam, kde je jasný cíl a kde vidím výsledek. Chci vytvořit tu komunitu, o které jsem snila. Klišé? Nikoli – ale o tom zase příště.